Červenec 2016

Letem světem o knihách

31. července 2016 v 20:41 | E. |  Napsáno

Jako každý knížkofil mám spousty záložek (ať už koupených z Levných knih za 1kč, z galerií jako upomínku, vlastnoručně vytvořených či obdržených jako dárek), jenže když teď tak nahlédnu do mých rozečtených knížek, co vidím? Z jedné trčí účtenka z DM, z druhé podací lístek a ve třetí se zastřená propiska. Holt čím to, že se mi ztrácí zrovna ty záložky nejvíce.

Je tolik knížek, které toužím držet ve svých rukách a přečíst si je, jenže jako většina z nás nabývám pocitu, že se to opravdu za náš kratičký život stihnout nedá. Možná v důchodu. Na důchod toho mám naplánovaného hodně. Škoda že ale nejspíš do žádného ani nepůjdu.

Mezi moje oblíbené žánry patří scifi a horory, jenže filmy v tomto žánru nevyhledávám, ba naopak horory vyloženě nerada sleduji. Když tedy pominu legendy jako je Hitchcock, na mysli mám spíš béčkové vyvražďovačky a lekačky. Ale je fakt, že zfilmované Osvícení na knihu nemá, jenže Jack Nicholson je prostě třída.

Nemám ráda přebaly na knihy, takže většinou po koupi obal ihned sundavám a zahazuji. Povětšinou je totiž ilustrační obraz tak strašně kýčovitý ve snaze nalákat čtenáře. Ale na mě s tím nepřijdou.

Antikvariáty mají své kouzlo, jenže já jsem poslední dobou tak líná hledat moji vysněnou knížku pod písmenky od A do Z, že si je raději objednávám přes databaziknih. Holt není čas ztrácet čas.

Jo klasika, jako malá jsem vždycky nahlédla na poslední stránky a přečetla si konec. Teď už bych to neudělala, protože zkazit si překvapení nechci, že jo.

Všichni jistě víme, jaká je výhoda mít knihu vždy při sobě. Při čekání na poště, u doktora, na zastávce, při cestách mhd, autobusem či vlakem. Čekání nám ihned uteče. Dokonce jsem nedávno vytáhla knížku, když jsem čekala u zkušební kabinky v H&M. Jo H&M, pořád jediný kamenný obchod s oblečením, kam občas zajdu.

Strašně se mi líbí kavárenští povaleči s knihou v ruce, a také bych ráda působila jako intelektuálka v nějaké zapadlé kavárničce, jenže problém je v tom, že já presso vypiju do 5 minut, a tak bych stihla přelouskat tak dvě stránky a zase říct nashledanou.

To mě přivádí k otázce, kde vlastně nejraději čtete?

U mě vyhrává stejně vyhřátá postel s podřimující číčou vedle.


Fixa na porcelán zn. Darwi armerina bez vypalování

21. července 2016 v 14:14 | E. |  Namalováno na porcelán
Všechny fixy na porcelán, s kterými jsem doposud pracovala, se po nanesení musí dát nechat zapéct minimálně na 20 minut do trouby. Na trhu je ale nový fix, který stačí nechat pouze 48 hodin uschnout a zapékat porcelán poté nemusíte. Fixu jsem si objednávala opět ze stránky sevt.cz (viz), protože má po Čr několik poboček na vyzvednutí a vy nemusíte zbytečně utrácet haldy za poštovné. Fixa je klasicky naklépávací, ale bohužel má velmi široky hrot, tedy se s ní nedají dělat detaily, která já mám v oblibě. Tedy jsem s nimi kreslila klasicky je vyplněné kočičky. Co se týče umývá, zatím opravdu problém nebyl a barvy drží tak, jak mají,

Zdá se, že ale i tak budu stále věrná svým prvotním fixám Porcelain painter, s kterými je sice těžší naučit se zacházet, ale díky svému lesku a škále velikostí hrotu u mě drží první místo. Kočičí šálky pro porovnání zde.

E.

Několik důvodů, proč milovat déšť

12. července 2016 v 19:56 | E. |  Napsáno
Pro introverty je totiž pohled na stékající kapku za kapkou jasným signálem, že mohou bez výčitek ulehnout s knížkou do postele a hltat řádku za řádkou.

Baví vás pozorovat, jak všichni nadávají, že prší a mají z toho údajně depresivní náladu.

Vy si ji naopak užíváte.

Venku se dá konečně dýchat.

S šálkem černého čaje můžete posměšně pozorovat uchvátané lidi, kteří si zapomněli doma deštník.

Protože jenom při dešti se tak krásně usíná.

A protože si konečně najdete trochu času k sepsání nicmocsvětudávajícímu článku.

Opět se tradičně omlouvám za neaktivitu, měla už jsem několikrát chuť stisknout smazat blog, ale nakonec mi to přišlo přeci jen trochu líto. Sice můj blog není veleúspěšný, ale určuje návštěvnost kvalitu blogu? Rozhodně svůj blog ještě ponechám, občas totiž přijdou chvilky, kdy máte chuť naťukat pár písmenek do klávesnice a pustit to do virtuálního světa.
Stále se mi teď motala škola s prací, a já si někdy přišla jako prostý robot, ovšem teď mi desetidenní práce skončila a já si užívám krásného nicnedělání. A vůbec mi nevadí, že na mé volno nesvítí sluníčko! Bo naopak. Už od malička jsem se vždy v létě těšila na to, jak večer zahřmí a následující dny proprší. Na to, že porostou houby, které nejím, ani nesbírám, ale jen tak z principu, protože les to promění. Na to, jak potajmu vytáhnu matraci a peřinu a půjdu spát na balkon. To všechno mi evokuje prázdniny u babičky, kde jsem už jakou dobu nebyla, protože víkendy mi zabare vždy jen práce. Holt nikdy už nic nebude takové jako kdysi.

Jen škoda, že déšť nesmyje všechny nečistoty světa.

E.