Prosinec 2015

David Michie- Dalajlámova kočka

31. prosince 2015 v 13:37 | E. |  Přečteno
Rok 2015 se opět chýlí ke konci, původně jsem sice měla připravený článek mého ohlédnutí za rokem 2015 a jednotlivé sepsání, co se za jaký měsíc údálo, ale nevím, zda vás tím tak úplně obtěžovat, či snad to chci někde prezentovat. Každopádně jednou z činností, kterou mi přinesl je záliba v motivačních, pozitivních či inspiračních knihách(tak úplně přesně nevím, jak je nazvat) a já jakožto pesimista s občanými záchvěvy optimismu se v nich občas snažím hledat úryvky, které obohatí mojí mysl.

To je tak když jdete do knihkupectví s Ježíškem (ehm mamkou) cíleně za určitou knihou, ale do oka vám padne název Dalajlámova kočka a vy jako správný kočkofil tam přece nemůžete takovou knihu nechat ležet ladem (Jani, pokud jsi jí ještě nečetla, okamžitě napravit!).

Velmi milý příběh je nám vyprávěn z pohledu právě čtyřnohého chlupatého stvořeníčka. Maličké kotě, kterému hrozí nešťastný osud, se dostává do rukou Dalajlámy.
"Chci, aby i díky této knize lidé dospěli k tomu, že nejdůležitější je láska v různých podobách. Šťastní jste, když se staráte o druhé a dáváte jim lásku. To je jedna z nejúčinnějších cest ke štěstí," říká o Dalajlámově kočce její autor David Michie.

Je psána velmi zábavně a čtivě, nese daleko víc než jen příběh, nese poselství, všelijaká moudra a nechá nást nahlédnout do hlubin buddhismu, vyvolá v nás něhu a přinese vnitřní klid. Celou pointou by mělo být, že snaha žít jako lepší bytost nemusí prospět pouze člověku, ale i tvoru čtyřnohému. Po přečtení bezpochyby všichni touží být Dalajlámovou kočkou a já ji můžu vřele doporučit všem.

Toť vše ke knize, dole pod perexem najdete případně ještě pár mých poznámek k ukončení tohoto roku, protože kdy jindy než v tento den se to hodí.


Instagram a jeho zápory

29. prosince 2015 v 23:42 | E. |  Napsáno
Instagram je jednou ze sociálních sítí, kterou si i technický outsider jako jsem já založil. Slouží ke sdílení fotografií a roku 2011 byl dokonce vyhlášen nejlepší mobilní aplikací. Přiznávám, že jsem si na něm vytvořila určitou závislost, a když už někdy koukám do toho mobilu, tak právě na něj. Samozřejmě nejčastěji sleduji hashtagy insaart, ale sem tam chtě nechtě zabloudím i na jiný profil, a tak vám alespoň mohu sdělit, co mi na něm vadí:

Hastagy jako followme, like4like a jakési kupování followerů. Trošku mi uniká celá ta pointa toho, je opravdu důležité mít 10K followerů, když nikoho z nich neznám a ani mi jejich fotky nic neříkají?

Přidávání minimálně dvaceti hashtagů k fotografii, které s ní ani nesouvisejí, ale tak hlavně že je jeho fotografie dobře propagována. A pak jen nezbývá čekovat srdíčka.

Možná si někdo plete Instagram se Selfiegramem (jak jednou vtipně poznamenal můj kamarád), protože nás denně (co denně, každou hodinu) zásobují svými fotografiemi obličeje- asi abychom nezapomněli, jak vypadají.

Pak jsou tu typy lidí, co musí na každou fotku hodit přehnaně moc filtrů, že ve výsledku možná vypadají jako Marilyn Monroe, ale realita je o něco horší.

Dalším typem jsou holky žijící fitness lifestyle, které vás zásobují fotkami, kdy se právě chystají jít do posilovny, cvak- fotka u šatní skříňky v posilovně, foto přímo z posilovny a následně i po jejím absolvování. Samozřejmě nesmí chybět fotečka ranní ovesné kaše, fotka hamburgeru (když je zrovna cheat day), fotka své postavy v zrcadle v oblečení, fotka své postavy ve spodním prádle, nějaký ten citátek ve stylu do more then you can, fotka nových airmax a legín (doufám, že jsou určeny jen na to sportování).

Holky žijící beuty lifestyle, kterým v albu originálně nesmí chybět fotečka Pandory, v létě opalují se nohy připomínající dva párečky, nějaká ta fotečka z kabinky v obchoďáku z náročného shoppování, fotka nákupní tašky (většinou se jedná o něco lepší značku, igelitkou Ny se asi většinou nechlubí).

(Samozřejmě tyto dva předchozí typy se velmi často kombinují)


No a pak jsou tu ti normální- jako třeba my, že jo, hihi.

E.

Mandaly na plátně černým fixem

27. prosince 2015 v 21:53 | E. |  Nakresleno
Při vytváření mandal nehraje roli žádné výtvarné nadání, jde o určitou relaxaci a poznání sebe samotného, nejlépe pak ve chvílích, kdy by rád člověk pochopil, co se kolem něj děje. Mě neuvěřitelně baví vytvářet si své mandaly i bez použití kružítka či pravítek (i když vím, že tak dokonalé to není), volím nejčastěji automatickou kresbu.

Tady ukázka pár mých posledních mandal kreslených obyčejnou fixou na plátno:



Tuto mandalu tvořím na plátno 50x 50 cm a stále ji ještě nemám dokončenou


Kočičí hrneček

26. prosince 2015 v 13:22 | E. |  Namalováno na porcelán
Další přírůstek pro milovníky koček, tentokrát novými fixami na porcelán zn. Edding
A pak ještě jednoduchý talíř pro mého kamaráda (který kočky sice moc nemusí, ale já abych je nenacpala všude že.))


Vánoční

20. prosince 2015 v 18:23 | E. |  Napsáno
Tohle bude zřejmě první osobnější článek zde na blogu, někdy má člověk prostě chuť sednout a jen tak se z určitých věcí vypsat, a konec konců blog dle wikipedie je internetový deníček. Předem se omlouvám, že bude mírně pesimističtější, což by se vzhledem k vánoční době moc očekávat nemělo.

Nějak si letos ani neuvědomuji, že jsou Vánoce. Rok od roku je stále více ignoruji, jsou pro mě symbolem maximálně dalších kil navíc a blížícího se zkouškového období. A to jsem je jako malá (samozřejmě jako kterékoliv dítko) tak milovala, odpočítávala dny do Štědrého dne, předčasně balila dárky, nemohla na onen den dospat a vstávala už v šest ráno, abych se pak okamžitě vrhla na zdobení stromku (což je tedy mimochodem jediná tradice, kterou stále dodržuji, ozdobit stromek v jiný den pro mě nepřipadá v úvahu), přitom koukala na pohádky a vesele všude pobíhala. Ovšem teď je mi nějaká vánoční atmosféra úplně buřt, ztrácím pojem o dnech, na Štědrý den se nemůžu vykopat z postele, každý rok se nám záhadným způsobem rozbijou světýlka, že je musíme na poslední chvíle někde shánět, stromek máme tradičně píchnutý v květináči, dárky balím i pár hodin před večerem a v televizi je stejně opakující se kulový, tak si radši stáhnu nějaký film.

Co mi především vadí na Vánocích je ten shon, šílenství a těch lidí! V nákupních střediscích je jich tolika, že mám často chuť praštit nákupním košíkem a začít řvát z plných plic. Hlavně kolem všude nás ty kýče, byl pro mě letos celkem oříšek najít jednoduchý balicí papír bez santa clausů, srdíček, chaloupek a různých cingrlátek. Všude samé třpytky, světýlka (momentálně vlastně jediný, co mi trochu evokuje Vánoce, jsou blikající světýlka naproti u sousedů). Ale ať to nevidím tak černě (ehm barevně), Vánoce prostě určitým kýčem jsou a všechno to k nim chtě nechtě patří, ještě že je to jen jednou za rok.

Jak jsem zmiňovala- Vánoce jsou pro mě spíš symbolem blížícího se utrpení s názvem zkouškové období. Letos bude vůbec katastrofa,jestli nezvládnu předmět, který opakuji, čeká mě pracák a pak asi práce s lopatou. Někdy mám pocit, že po těch letech na vysoký se stále neumím pořádně na něco naučit. Projíždím si tupě štosy papírů s učením, myslím si, že tomu rozumím, ale jakmile mám vyplodit něco při zkoušce na papír, popíšu to maximálně tak stručně a vynechám dvě třetiny toho, co jsem si myslela, že ovládám. Navíc mě deptá okolí, které tvrdí, že se neučí a já která se o to snaží, nakonec odcházím stejně s horší známkou. Jak chtěla bych mít fotogenickou paměť, ježíšku, naděl mi hlavně to.

Poslední dobou se opět začínám cítit smutná a skleslá bez konkrétní příčiny, někdy mám opravdu pocit, že nežiju, ale pouze přežívám. Rok 2015 se chýlí ke konci a nepřinesl mi vůbec nic. Právě mám rozečtenou knížku Dveře do léta, kde se hlavní hrdina nechá zmrazit na několik let, a mně přijde, že kdybych se, dejme tomu třeba v patnácti letech, nechala zmrazit a probudila se až teď, nic by se vlastně nezměnilo. Opouští mě i chuť něco tvořit, měla jsem v plánu kolik napeču cukroví, vytvořím dárků, ale buď není čas nebo se radši válím v posteli s kočkou. Doufám, že to doženu v těchto třech dnech, kdy nebudu v práci ani ve škole, a vrátí se mi aspoň trochu můj "elán".

Každopádně chtěla bych se dostat k tomu, že i přestože vím, že můj blog není nijak hojně navštěvovaný, poznala jsem zde (alespoň virtuálně) mnohých z vás a vaše životy se mě dotýkají stejně tak jako vás, a chtěla bych vám všem popřát krásné prožití vánočních svátků a spousty krásných chvil, s rodinou, kamarády, přítelem (nebo kupou cukroví jako já).

Mějte se <3

E.

Naložený zázvor a citrón v medu

12. prosince 2015 v 18:41 | E. |  Udělej si sám
Někdy je lepší hledat zdroje léčiv přímo v přírodě, a proto jsem si pro vás připravila návod na (pro mnohé známé) naložený zázvor s citrónem v medu. Zázvor nás prohřeje, ohlídá nám figuru, ochrání nás proti stresu, uklidní a utiší bolest hlavy a především posílí imunitu, zejména v období viróz je tím nejlepším pomocníkem.
No a kdo třeba tápe, co komu nadělit pod stromeček, tohle je ideální tip na handmade dáreček, který jistě potěší kohokoliv.


Zapotřebí pouze:

2 větší citróny
1 kořen středně velkého zázvoru
med
dózičku nebo zavařovací sklenici (já tyhle koupila v Nanu-Nana za 30 kč)

Oloupeme pečlivě zázvor a máme dvě možnosti- buďto ho nakrájíme na tenké plátky nebo ho nastrouháme (případně rozmixujeme), já zvolila variantu první, protože to vypadá v dóze daleko lépe.
Citrón umyjeme a nakrájíme taktéž na tenké plátky.
A teď už jen postupně vrstvíme- plátek citrónu, pár plátků zázvoru, mezitím prolíváme medem (je to daleko lepší, než jím směs zalít ve finále, jak jsem často viděla ve videích, těžko se med totiž dostává mezi ostatní ingredience).
Naložený zázvor necháme v ledničce alespoň 3 dny odležet a pak můžete směle konzumovat. Jednu vrchovatou čajovou lžičku zalít horkou vodou a tadá, můžeme spokojeně vychutnávat.

Krásný víkend

E.

Fixy na porcelán zn. Edding

11. prosince 2015 v 10:50 | E. |  Namalováno na porcelán
Nedávno mi dorazil balíček s fixy na porcelán značky Edding, které jsem okamžitě musela vyzkoušet. Uvádím pro případné nadšence odkaz na e-shop zde.

Od předchozích používaných porcelain painter zn. Marabu se liší klasickým hrotem, který se nemusí naklepávat a práce s nimi je opravdu jednoduchá, jejich stopa je 1-4 mm a v podstatě kreslíte klasickou fixou po porcelánu.


(Fixy zn. Marabu mají vůbec tu nevýhodu, že často protékají, aplikace s nimi je poměrně složitá, ale jejich velkým plusem ovšem je, že jsou na lakovaném principu a zanechávají krásnou stopu.)

Opět i u fixů zn. Edding je doporučené třicetiminutové vypalování při 160 stupních a drží stejně dobře jako jiné.

Velkou nevýhodou však je, že fixy se prodávají pouze v sadě po šesti barvách (základní, teplé nebo studené) a pro mou osobu, která užívá pouze černou, jsou ostatní barvy takřka k nevyužití, ale údajně by je firma měla začít prodávat i jednotlivě, což bych jásala, jak nejvíce bych mohla.

Jinak omlouvám se za svou neaktivitu, ne že bych neměla čas (i když měla bych toho do školy dělat dost, ovšem nedělám nic), spíš jsem nevěděla co psát, snad se mi zase múza psací vrátí.

Prozatím se mějte

E.