Listopad 2015

Životabáseň

28. listopadu 2015 v 22:03 | E. |  Literární pokusy
Už je tomu víc jak měsíc, co jsme na semináři z Didaktiky měli za úkol spontánně doplňovat za slova tučně zvýrazněná zbytek věty. Nemám ráda tagy nebo něco tomu podobného, ale pokud by někdo měl chuť, zkuste si také vytvořit svou životabáseň, za zvýrazněná slova libovolně doplnit zbytek vámi zvoleného dokončení. A příliš nad tím nepřemýšlet, já jsem původně myslela, že se to má rýmovat, ale když jsem viděla, jak kolem všichni ryhle píší, došlo mi, že pravděpodobně nemusí.

Jsem věčný snílek
Chci dozvědět se, jak funguje tento svět
Slyším pouze to, co mé uši chtějí
Vidím plané naděje
Toužím po tom najít samu sebe
Jsem beznadějný případ

Tvářím se, že jsem toho schopna
Prožívám časté úzkosti
Dotýkám se nereálna
Dělám si starosti o své studium
Pláču nad svou marnou snahou
Jsem věčný snílek
Jsem beznadějný případ

Dobře rozumím, že nikdy nedosáhnu všeho
Tvrdím, že každý však své štěstí v něčem potká
Sním o tom, že jednou nebudu nikým
Snažím se najít svůj vytčený cíl
Doufám, že se jednou neztratím v davu
Jsem věčný snílek
Jsem beznadějný případ

(Poslední dvě řádky vždy opakujeme)

E.

Trendy, které jdou kapku mimo mě

24. listopadu 2015 v 21:44 | E. |  Napsáno
Řeč nebude ani tak o trendech v oblékání (tam jde téměř vše mimo mě), spíš se zaměřím na doplňky každé správné bjůty blogerky/vlogerky/vochechule (ps: kdo ještě neviděl toto video, honem napravit).
Trendy jsou fajn věc, ale znáte to, jakmile je toho všude moc, tak se vám to jednoho dne okouká. Pokud by někdo v těchto trendech tápal a nevěděl co mám přesně na mysli, v závorkách jsem pro jistotu uvedla názornou ukázku.

Zlaté a stříbrné nalepovací tetování (viz). Tak holky, ještě nasadit květinovou čelenku, doladit bílý outfit a šup v létě na fesťák, budete tam jako správné éterické víly.

Návrat k tatto choker (zde).Tohle je vlastně také tak trochu retro, takže by se mi to mělo líbit, že? Ale ne, spíš mi to evokuje dětství, kdy mi vypadlo choker z automatu a já už tenkrát byla naštvaná, protože jsem chtěla víc tu žvýkačku.

Taková ta zavařovačka s brčkem, nebo li mason jar sklenice (tuto). Je to trendy, je to kůl, ale pije z toho už každý vůl.

Swarovski hadička, nebo li Swarovski Stardust (řeč je o). Víte, že když si k tomu nakoupíte komponenty a vytvoříte si ji samy (mluvím k děvčatům, pánové to snad ještě nenosí), tak vás to vyjde tak desetkrát levněji?

Arizona tea (klik). Já si jej tedy nikdy nekoupila, ale kamarádka mi ho dala s nadšením kdysi napít a mně to přišlo jako obyčejný ledový čaj, nemůžu si pomoct

Eos balzámy (kuk). Vždyť ten balzám stojí jenom 150 kč, proč si nepořídit dvanáctý do sbírky.

Motivační zarámované citáty. Never give up on your dreams. Be happy and mile. Do what you love every day. Krása, až mám z toho na krajíčku.

Je také nějaký trend, co jde mimo vás?

PS: Gratuluji Dominikovi L. k vítězství blogera roku, doufám, že to ti fešn guru vydýchají a blog.cz konečně skóruje.

E.

Brownies do hrnečku za jednu minutu

22. listopadu 2015 v 12:58 | E. |  Udělej si sám
Brownies i hrníčkovou buchtu za jednu minutu jistě všichni známe. Když dostanete na něco hroznou chuť, vaše zásoby sladkostí jsou fuč, ale zbytečně celý plech se vám dělat nechce, nabízí se tu tato varianta. Já se rozhodla, že si na hrneček nakreslím fixou na porcelán jeho recept a postup, budu ho tak mít vždycky na očích a brownies si budu dělat jen do něj <3.


Recept pro jistotu připomínám:

1/3 hrnečku hladké mouky
1/3 hrnečku cukru moučka
2 lžíce kakaového prášku
40 g másla (a nebo ve zdravější variantě kokosový olej)
2 lžíce vody
1 lžíce nutelly (já jí musím prostě kamkoliv dát!)
špetka soli


Nejprve smícháme suché ingredience, pak tekuté. Dáme na minutku až minutku a půl do mikrovlnky a voalá, hotovo. Ale pozor, nechte chvíli vychladnout, ať si jako já nenažranec nespálíte pusu.
Na fotce jsem ho dělala jen z poloviční dávky a to bílé je čokoláda, protože já jsem šílenec a ještě si tam ráda ráda dávám kousky čokolády.

V případě zájmu o kreslení na porcelán:

Používám tuto fixu na porcelán, s jinou zkušenost nemám. Hrnek nejprve odmastím, poté nakreslím daný motiv a pak už ho jen dám do trouby na zhruba 30 minutu při 60° vypálit.

Dobrou chuť

E.

Nové přírůstky do šatníku

21. listopadu 2015 v 12:44 | E. |  Oblečeno/Nakoupeno
Další úkázka mých nedávných úlovků, které mi udělaly a ještě budou dělat radost.

V našem Top Second handu se čas od času na určitý stojan konají akce 1+1 zdarma. Béžová halenka nalevo byla z 149 Kč zlevněna na 99 kč a ještě k tomu jsem si vybrala zdarma tu červenou.


Nebojte se sukní

18. listopadu 2015 v 16:38 | E. |  Napsáno
Občas mě zamrzí, když stojím na zastávce a kolem sebe všude vidím modré džíny, uplné skinny nebo legíny (které nikdy nenahradí kalhoty, nezapomeňte!, já osobně bych je vrátila zpět do posiloven). Chtělo by to vnést trošku elegance do těch českých ulic.

Sukně přeci nejsou záležitostí pouze hubených holek, výběrem vhodného typu můžete zamaskovat kdejaký nedostatek a naopak vyzdvihnout své ženské křivky, které vám příroda nadělila. A pokud máte sukně spojené pouze s létem nebo jarem, na trhu existuje přece nepřeberné množství silonek a punčocháčů, které mnohdy hřejí víc než samotné džíny.



Ráda sepíšu pár důvodů, proč nenosím kalhoty, ale pouze sukně:

Pray for Paris (pray for the world)

15. listopadu 2015 v 21:49 | E. |  Nakresleno
Upřímně tomuto tématu jsem se chtěla vyhnout, protože si uvědomuji své určité neznalosti s touto situací, abych tomu mohla věnovat samostatný článek, ovšem páteční tragédie, která nezasláhla pouze Paříž, nýbrž celý svět, donutí každého vyjádřit svůj názor.

Čímto, že po zhlédnutí prvních zpráv mi automaticky naskočila scéna z Úsvitu planety opic, kdy ke konci Caesar prohlásil: ,,The war has already begun."

Bylo zcela jasné, že tento čin vyvolá ještě větší odpor k uprchlíkům a první zprávy budou typu: ,,A tohle si sem vpouštíme? Vítáme je s otevřenou náručí? Vyžeňte je pryč všechny."

Opravdu je ale řešením nahnat je do náruče extremistů?

Všichni se samozřejmě shodneme na tom, že následné situace se děsíme, v drtivé většině uprchlíky nikdo z nás s otevřenou náručí nevítá, ale nesmíme je všechny házet do jednoho pytle, pokud by se zde chtěli naučit žít v souladu s našimi tradicemi a hodnotami, pak jim tu pomocnou ruku zapotřebí podat je. A hlavně nezapomenout, že i oni jsou lidská rasa. A utíkají ze svého státu, protože mají strach stejně jako my.

Ovšem, že si ale uvědomuji, že řešením není nahnat všechny uprchlíky do Evropy, naopak je potřeba podat potřebnou vojenskou pomoc, protože situace se musí vyřešit především tam, a nejen vojenská služba a PČR aby byli řádné připraveni a vyzbrojeni.

O co přesně vlastně IS šlo? Vyvolat atentátem emoce, které pak povedou k následnému úderu na muslimy? Opravdu chtějí rozdělit evropskou společnost jednou pro vždy? Tomu přece musíme zabránit. Evropa by měla zůstat nadále jednotná a nehledat viníky mezi sebou, postavit se IS, nikoli proti uprchlíkům.

Užili jsme si pár let otevřených hranic, cestovat po světě nebyl problém, nyní se vše bude navracet? Ale kam až? Zpátky do středověku? Nebo snad zpátky ke kořenům?

Otázek je prozatím víc než odpovědí.

A upřímně teď nemám na nic náladu, vytáčí mě celý víkend zákazníci v práci, kteří řeší, že tenhle dekor na talíři je moc tmavý a tahle sklenička moc těžká, bůh ví, co budou řešit za pár let.

Černý pátek není černým pátkem pouze pro Paříž, ale pro celý svět, zachovejme prosím lidskou důstojnost a svobodu.

A zde má rychlá kresba spojená s malbou:


E.

Síla slov

12. listopadu 2015 v 23:57 | E. |  Literární pokusy
Téma týdne mě přinutilo k sepsání této kráťoulinké povídky, snad si o mně nepomyslíte, že jsem ještě větší magor, než jaký jste si doposud mysleli.

To místo, kde nerušeně rukou v ruce procházíme se spolu lesem, první teplé jarní paprsky slunce proplétající se mezi korunami stromů a dotýkají se našich tváří, občas jsou tak silné na naše oči, že nás to přinutí k úšklebku. Mírný vánek při tom čechrá naše vlasy.

Velmi ho překvapila její unáhlená zpráva, ať sejdou se o půl sedmé na jejich obvyklém místě. Měl na starosti daleko důležitější věci a upřímně se mu tahle schůzka vůbec nezamlouvala, jenže než stačil odeslat omluvnou zprávu, přišla mu další: Je to důležité. Budiž tedy, jen doufá v to, že to nebude nějaká banalita, kvůli které bude muset zrušit nebo alespoň přesunout jinou schůzku.

To místo, kde do našich nozder dere se vůně růže, lotosu a fialek. Je jaro, doba rozkvétání, všechny rostliny se slunci nastavují, vítají ho ze svého hlubokého spánku. Je jaro, doba svěžích barev, naše oči všude kolem spatřují barvy jara- broskvovou, losovou, meruňkovou, májovou a korálovou červeň, jak vypadaly by, kdyby spojily se v jednu? Mohli bychom usednout přímo sem se stojanem a barvami, smíchat je všechny a zvěčnit tuto krása.

Na smluvené místo dorazila o několik minut dříve, jak měla vždy ve zvyku, usedla na spadlý strom a vnímala okolí všemi smysly kromě zraku, oči ty nechala zavřené. Přemítala v hlavě poslední události, které se odehrály. Předchozí dny pro ni nebyly zrovna přívětivé, hledala odpovědi na tolik otázek, ale bála se zeptat přímo jej, protože někdy se všichni bojíme odpovědi.

To místo, kde našim uším lahodí melodický švitořivý zpěv ptáků znějící všude kolem, nevyrovná se mu nic na světě. Občas lze v dáli zaslechnout zašustění, přinutí mě to pevněji stisknout tvou dlaň, jsem totiž v bezpečí, pod tvými ochrannými křídly.

Na smluvené místo dorazil o několik minut později, jak měl ve zvyku. Už od jeho pohledu poznala, že něco není v pořádku. Její oči se během chvíle zalily krůpějí slz, a ty v zápětí stékaly nepřerušeně jedna za druhou. Dnes musel totiž zrušit jinou schůzku- schůzku se svojí novou přítelkyní.
,,Říkals, že miluješ mě a budeme spolu do konce své smrti. A i po ní se zase najdeme a spojíme."

To místo, kde se na jasně modré obloze prohání tu a tam oblaka, každou chvílí měníce svůj tvar. Hleď, teď dva mráčky spojily se v srdce.

Vyndala z tašky svou pro případ schovanou zbraň, nasměrovala ji k jeho hrudi, a než stačil jakkoliv zareagovat, stiskla její spoušť. Zalikajíc a lapajíc po dechu pak přiložila zbraň ke svému temeni hlavy a stiskla ji opětovně.

To místo, kde teď spolu jsme.

Hrníček s počítačem

11. listopadu 2015 v 7:43 | E. |  Namalováno na porcelán
Můj notebook je vyčištěný, komplet přeinstalovaný, scanner funkční (takže juch, konečně můžu začít ilustrovat články), a vděčím za to jednomu tátovo známému, a tak jsem mu alespoň vytvořila tento hrníček. Spíš mi tam přišel vtipný ten název, snad nebude vadit jeho poblikované jméno zde.


Co se skrývá za fotografií

8. listopadu 2015 v 12:57 | E. |  Napsáno
Tak mě tak při pátečním focení (mimochodem mimořádně krásném podzimním dni, ostatně jako nás prozatím stále teď doprovázejí i jiné) s kamarádkou napadla jedna věc. Všichni vlastně dost klameme.

Sama sobě se totiž často líbím tak na třech fotografiích z padesáti, a tak logicky často někam zveřejním jen ty tři, které jsou k světu, to že na jiné fotografii zavírám oči, na druhé se připravuji na pšíknutí, na třetí mi šilhá oko, na další mám zase vystrčený břicho, už nikdo nevidí.

Tím ale celkem klamu okolí, nebo snad ne?

Deníčkování

1. listopadu 2015 v 21:06 | E. |  Napsáno
Pokud čekáte článek o klasických denících, kam si pilně zapisuji, co jsem celý den dělala (v mém případě nic závratného), tak vás zklamu. Jako malá jsem si je vedla sic hojně, ale poslední moje pokusy byly stále marnější a marnější. To stejné u diářů. Nechápu proč, ale vždycky si nadšeně nějaký koupím, pilně si do něj zapisuji 14 dní, a pak ho buď někde zašantročím nebo mě prostě přestane bavit.

Tento článek spíš pojednává o sepisování věcí, které si zřejmě běžně nikdo moc nesepisuje (a nebo se možná mýlím).