Náš zákazník, náš pán

1. září 2015 v 21:32 | E. |  Napsáno
Celý tento týden trávím v práci o smrtelné pracující době od 9:00 do 19:00, a tak mě napadlo vyplodit článek o tom, z jakého úhlu pohledu já poznávám zákazníky, které tvoří většinou turisté. Pracuji v jednom krámku s broušeným sklem, porcelánem a pár suvenýry, pracuji tu 3.rokem a většinou jsem tu o víkendech, v létě pak pokud má některá z kolegyň dovolenou. Upřímně zase se tu tolik nepředřu, většinou právě tady stihnu vše do školy, dočtu knížky, nakreslím dárek kamarádce, zástupy lidí sem nechodí. Kolikrát v neděli sem opravdu zajde za celý den tak sedm živáčků. Ale v sezóně je tu celkem rušno, a tak házím několik mých poznatků:

Němci a Rakušané

Když pominu to, že němčinu nemám ráda, protože je to na mě příliš tvrdý jazyk, tahle klientela mi vůbec nevadí. Jsou ve většině případech milí, i sedmdesátiletý děda většinou umí anglicky pomalu lépe jako já, nechtějí slevy, nerozmýšlí se půl hodiny. Kupují často cibulák a kolekci Gustava Klimta, platí automaticky v eurech, ale na to už je zřejmě všude po Evropě cestovní ruch připraven.



Holanďané

Jejich řeč mi zní jako směsice němčiny a angličtiny, poznávácím znamením je, že na všechno slyším moi, moi. Velkou výhodou je, že z 95% opravdu velmi dobře umí anglicky, ale k čemu to je, když ne nadarmo se říká, že co Skot zahodí, to Holanďan zvedne, protože jsou opravdu dost šetřiví a spořiví. Jsou schopní tu strávit půl hodiny a vybrat si jednu figurku.

Asiaté

V první řadi chci upozornit, že jejich národnosti jsou opravdu rozlišné, proto je nechci házet do jednoho pytle, ze srdce nesnáším když někdo prohlásí: ,,Dyť je to jedno, šikmookej jako šikmookej.". Ale faktem je, že mně samotné dělá problém je rozeznat.

Číňani

Poznávacím znamením je, že pomalu ve dveřích na vás křičí ,,Any discout?".Obchodovat s nimi je snad největší peklo pro mě. Chtějí všechno vidět, osahat si, na pultě mám vyndaných často tak deset věcí a vypadá to jako nákup za deset tisíc, ale ve výsledku si nakonec koupí dvě, či pokud jim nechcete dát velkou slevu, tak se prostě sbalí a odejdou. Je jim v podstatě jedno co kupují, čím více kýčovitý, tím lepší. Mají často roušku na sobě, ale nemyslím si, že je to úplně proto, že se bojí, že zrovna v Česku se nakazí, ale hlavně proto, že jsou na to navyknutí u nich v Číně, která je velmi znečištěná.

Japonci

Japonce podle Kiničiva není těžké rozpoznat, opravdu vás často pozdraví spojením rukou a úklonem, vždy se usmívají, jsou často menšího vzrůstu než jiní Asiaté. Milují pivo, takže kdykoliv jim ukážete sklenice na pivo, uslyšíte: ,,Óóóó". Líbí se jim také cibulový vzor, nejlépe nějaké menší kalíšky pro pití čaje nebo saké. Nevyžadují slevy, takže jim ráda nabídnu taxfree, protože zrovna je je mi líto obrat. Pro Japonce mám opravdu slabost, už je protože jednu kamarádku Japonku mám (ráda bych jim někdy věnovala celý článek).

Korejci

Japonce od Číňana je lehké rozeznat, ale s Koreou je to těžší. Uvádím je zde, protože jsem kdysi četla, že z Jižní Koreje sem k nám přilétá nejvíce Asiatů a stojí tu na nich cestovní ruch. Někde jsem četla, že mají protáhlejší obličej a menší oči než Číňané a Asiati. Tak jako Číňané se s vámi hádají o cenách a zrovna dnes mi jeden opravdu pil krev, když nemohl pochopit taxfree.

Francouzi

Hrozní hnidopichové a velmi nároční klienti, mají také své sklo a tradice, a proto vybírají pečlivě, zajímá je i složení a rozdíl mezi olovňatým křišťálem a křišťálovým sklem. No a samozřejmě jsou velkými milovníky "Muši" (Muchy), takže často bez hrnku od něj neodcházejí.

Rusáci

Zásadně nezdraví. Nakráčí často do obchodu s arogantním "fejsem" (jak říká kolegyně), ženy ověšeny zlatem, milují kožichy, kůži, třpytky, flitříky, podpatky, bohužel všechno to zkombinovaně vypadá tak kýčovitě. Dále mi vadí, že mi automaticky tykají (ok, je mi 22 a poslední dobou mi hodně lidí tipuje méně, ale přeci jen jsem tam v pozici prodavačky), opravdu jsem si dlouhou dobu myslela, že tykání ani vykání nerozlišují. Ale rozlišují. Jasný, velkým kladem je, že jsou povětšinou opravdu bohatí a nechávají v našem obchodě ze všech národností nejvíce peněž. Kupují ale nehorázné kýče, čím je to více broušený a ještě nejlépe pozlacený, tím se jim to líbí. Já Rusáky opravdu nemám ráda, zatahovat sem jejich homofóbní povahu a nedávný zákaz provázení jógy na jejich území snad ani nechci.

Američani

Krom přízvuku je poznáte hned podle širokého úsměvu od ucha k uchu. Jsou strašně ukecaní, tohle jsou opravdu ideální turisté pro ty, co si rádi v angličtině povídají, ale vzhledem k tomu, že často bývám už z těch lidí unavená, tak na to nemám ani náladu. Kupují spíše hladké a modernější sklo, skleničky s platinou jsou také jejich favoritem, ten náš tradiční brus se jim příliš nelíbí. Dříve sem jezdili (létali) často, brali jsme i dollary, ale poslední dobou tu na ně často nenarazím.

Slováci

Nijak zajímavá skupina, ale chci je zde zmínit hlavně kvůli slovenštině, která se mi strašně líbí. A nechápu, jak jim předchozí brigádnice nemohla rozumět a bavila se s nima anglicky.

Češi

Konkrétně k nám do obchodu chodí většinou lidé, které bych rozdělila ještě do těchto skupin:

Čumilové a magnetáři

,,Hele Pepo, koukej."
,,Hezký Maru, ale je to drahý."
Většinou nedělní návštěvníci, které už nebaví se procházet po náměstí, a tak zavítají do jediného otevřeného obchodu všeude kolem- k nám. Většinou každou vitrínu komentují :,, Tuhle misku mám doma, a tuhle vázu taky, ale téda, dřív mě stála polovinu." Nekoupí nic, protože mi to argumentují slovy, že to nemají kam dávat a práší se na to, v nějakých případech si koupí magnet na ledničku aspoň.

Paničky středního věku

Naší nejčastější klientelu tvoří ženy středního věku na nějaké střední až možná vyšší pozici shánějící dárek kamarádce, na svatbu nebo dárek do ciziny. A většinou vše chtějí balit, což celkem zdržuje, když je plný krám lidí.

Muži sympaťáci

A nejlepší zákazníky bezesporu tvoří poslední kategorie, a to sympatičtí muži, kteří shání dárek na poslední chvíli. Koupí většinou hned první skleničky, které jim ukážu, protože jsou rádi, že je ještě někde otevřeno a jejich ženuška je za jejich zapomnětlivost nezabije.


Díky této práci se člověk naučí jednat (jakž takž) s lidma, mít přehled na co která sklenička a talíř je, zvládat třeba sundavat lustr (ano, moje noční múra), zároveň po deseti hodinách už mám všech opravdu plné zuby, že cestou domů nikdy nechci potkat někoho známého, s kterým bych si musela snažit o plynulý dialog. Vážně ne.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 steel32 & darthnellr steel32 & darthnellr | Web | 2. září 2015 v 14:34 | Reagovat

docela sranda jak se po čase dokážou ty lidi roztřídit :DD a přesně, taky moc nepoznám rozdíl mezi japonci, korejci, vietnamci, atp. ale nerada je házím do jednoho pytle :D
a rozsekala si mě s těma  čumilama a magnetářema :DDD

2 Žanet Žanet | Web | 3. září 2015 v 13:17 | Reagovat

Veľmi dobrý článok, na takéto články narážam na blogoch len veľmi ojedinele. Kamarátka pracuje v hoteli a hovorila, že vždy Číňania a Arabi nechávajú na izbách ten najväčší neporiadok, naopak Nemci sú úplne v pohode.

3 Ježurka Ježurka | Web | 3. září 2015 v 14:07 | Reagovat

krásně jsi nám popsala jednotlivé kategorie a potvrzuji to, že pánové kupující dárky na poslední chvíli berou všechno. Měla jsem kdysi takového šéfa, ten kupoval vánoční dárky na štědrý den. Tak ty už víš, co od kterého můžeš čekat.

4 Elis Elis | Web | 3. září 2015 v 17:18 | Reagovat

[1]: Opravdu už často jen jak slyším jejich řeč a jak vchází do obchodu, dokážu si je zařadit, jestli kšeft bude nebo ne :D

[2]: Děkuji moc:). Nechápu moc tu nesnášenlivost českou oproti Němcům, opravdu co se týče obchodu, tak není nikdy problém. Arabové- ty jsem tam ani nezmínila, tak často k nám nechodí, ale pamatuji, že jsem měla jednou plný obchod zájezdem a byli taktéž šílení, hluční, samé slevy, hádání se.

[3]: Přesně tak, jsou rádi, že jsou rádi :D

5 Alice Minářová Alice Minářová | Web | 3. září 2015 v 17:19 | Reagovat

Wau, jeden z nejlepších článku co jsem v poslední době četla! Jde vidět, že ty národnosti máš dobře zmáknuté :D Já byla v Americe vloni a kamkoliv člověk jde, tak se na něj každý usmívá, ptá se co dělá v Americe, odkud je apod. Nejprve to bylo milé, ale potom už místy i otravné :D Ale pořád lepší než ty otrávené "fejsy" Čechů

http://aliceontheblog.blog.cz/

6 Luci Luci | E-mail | Web | 3. září 2015 v 20:18 | Reagovat

musíš to mít v práci živé :D tolik národností a tak :D mě v práci navštěvovali hlavně rusáci, slováci, poláci, rakušané, němci... ale rusáci a poláci byli nejhorší :p drzí, arogantní... přesně jak ty říkáš -_- škoda že ke mě nezavítal nějaký američan :D ty mám ráda a je s nimi aspoň veselo a normální pokec :D

7 Elis Elis | Web | 3. září 2015 v 22:03 | Reagovat

[5]: Díky moc :). Chápu, kort prostě pro mě, která je dost introvertní a ještě v tý angličtině nejsem nijak dobrá, tak věřím, že to po čase omrzí.

[6]: Poláci se tam také občas vyskytnou, ale ti mi kupodivu tolik nevadí jako ti Rusáci :D

8 cincina cincina | Web | 4. září 2015 v 19:28 | Reagovat

Já už jsem někde podobný článek četla:D
Lidi jsou hold různí... a ještě, když jsou jiné národnosti:D
Taky mi dělá problém rozeznat Asiaty. Nevím, jaký je rozdíl mezi Japoncem a Korejcem... mě přijdou všichni stejní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama