Srpen 2015

Strom s knoflíky

30. srpna 2015 v 14:37 | E. |  Namalováno
Už tak dva roky starý obraz, tento styl oblíbenem u mnoha lidí, není na tom nic těžkého, jen postupně ztmavovat a hrát si, poté namalovat černý strom a tavnou pistolí přilepit knoflíky.

Plátno, směs akrylových a temperových barev


Koláž pro kamaráda

30. srpna 2015 v 11:51 | E. |  Namalováno
Vedu si deník, kam si píšu seznam věcí, aktivit, přání, které bych jednou v životě chtěla splnit, a jedním z nich je všechny své přátelé obdarovat dárkem.

Každá část charakterizuje jeho samotného- červená barva symbolizuje sílu, vitalitu a energii, která proudí v něm, ale zároveň srdečnost a lásku, mozek jako symbol inteligence, vránu jsem namalovala, protože v dřívějších dobách byly bílé a bílá barva symbolizovala život. V pravo do středu jsem pak umístila jeho znamení lva a datum narození, to stejné má i jako tetování má i na krku. Jo a ta žena je jeho milovaná Marylin, přiznávám se, že se moc nepovedla.


Záložky do knížek

30. srpna 2015 v 10:33 | E. |  Udělej si sám
Záložek není nikdo dost a já osobně mám mnohdy rozečtených více knížek, proto se jich hodí více. Pokud máte volnou chvíli, nastřihejte čtvrtku (ale doporučuji akvarelovou či nějakou silnější) a směle do tvoření.



Dlouhovlasá slečna

28. srpna 2015 v 21:35 | E. |  Nakresleno

Aneb s touto slečnou se setkáte na většině mých děl. Držím se černobílého stylu doplněho červenou.

Kresby černou propiskou (já vím, chtělo by to vyměnit za pořádné pero už, ale nemůžu si pomoct, strašně mě to s ní baví)




Talíř se slečnou s dlouhými vlasy

27. srpna 2015 v 19:08 | E. |  Namalováno na porcelán
Tahle dívčina se opakuje na více mých pracích, stále přemýšlím, jak ji pojmenovat, napadla mě Ofélie, ale to se vybaví krátkovlasá dívčina z Faunova labyrintu. No nechám si to ještě projít hlavou.

Jinak malováno barvami na porcelán a talíř je pravý karlovarský porcelán .)


Nejčastější gramatické chyby, které mě přivádí do varu

26. srpna 2015 v 21:03 | E. |  Napsáno
Čeština to je krásný jazyk a bohužel všichni si myslí, že česky přeci umí každý. Ale chyba. Neumí.

1. Jako první musím bezpochyby uvést chybný tvar podmiňovacího způsobu, který je snad nejrozšířenější chybou vůbec. Žádné by jsi, by jsme, by jste neexistuje! Nýbrz bys, bychom, byste. Nejhorší je, že tak píší i mnozí vysokoškoláci a dokonce mi i učitel s titulem Phdr odepsal kdysi by jste. No co si o tom myslet.

2. Holt x hold, za to bych také střílela . Jednou pro vždy- hold se vzdává (vzdáváte někomu poklonu), kdežto holt s téčkem je převzaté z německého slova halt, je to holt dřina co?

3. Oslovujeme, voláme Šáry, Štěpy?! To to opravdu lidem nebije do očí? Inu více mrknětě sem- http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=743

4. Mně/mě, to je také kapitola sama o sobě. Jednou mi jeden dotyčný na to konto, proč píše chybně mně a mě řekl, že ho prostě nebaví přemýšlet nad pády. No není čas ztrácet čas že.

5. Tohle bych nezařadila ani tak úplně do chyb, jen chci zamachrovat ze semináře a obohatit vás. Dni i dny utekly píšeme s tvrdým i na konci, kdež to dnové utekli pak s měkkým.

6. Víš, ty nejsi můj tip holky. Tak tohle mi někdo napsat, tak bych si nejspíš hned řekla, že jsem o nic moc nepřišla. Tip můžeme mít při sázení, případně se setkáme s tipovačkou ve škole při testu, který má uzavřené otázky, ale typ to už je pak určitý druh lidí nebo věcí.

7. pí Novákovou píšeme zásadně bez tečky. Pí je zkratka pro paní, takže žádné: ,,Řekni to tý pí. Novákový." To samé platí pro firmu- fa a pro viz. Tou tečkou před viz jsem jen ukončila větu.

8. Potpadky. Ale no tak, přeci jen z toho názvu- poDpaTou.

9. Dále tu nemůžu nezmíňit, když mi jeden kluk napsal, že jsem histerka s měkkým i. No asi se mu to spletlo s historií, ale ne, hysterie se opravdu píše s tvrdým.

10. Výkend mě také dokáže opravdu rozesmát, opravdu to není slovo příbuzné ke slovu vykalit se.

11. Pokud chceme použít spojku -li s pomlčkou a zapůsobit inteligentně, použijeme ji ale pouze v případě sloves (bude-li, získá-li). Neboli a zdali píšeme bez.

12. Vyjímkou není ani výjimka. A teď co je správně? Správný psaný tvar je výjimka, ovšem vyslovujeme vyjímka.

13. Dívka je vinna, dítě je vinno, ovšem pozor- chlapec je vinen s jedním n. Ti chlapi musí mít prostě stále něco extra.

14. S a z osobně dělá někdy problém i mně, ale na co opravdu dávat pozor je shlednout x zhlédnout. Shlížíme shora dolů, ale zhlížíme nějaký film, představení, jsme prostě v roli diváka.


A bohužel někdy se setkáme i s takovými perlami jako myliju tě tvrdě, pojedu do egipta, samozdřejmně, uš toho mám dost.

Setkáváte se také někdy s chybami za které byste vraždili?

E.

Sphynx

26. srpna 2015 v 12:29 Nakresleno
Většinu lidí toto plemeno koček svým vzhledem odrazuje, já se do nich naopak zamilovala. Bohužel vzhledem k tomu, že s námi obývá byt jedna (občas mrzutá, ale samozřejmě i tak jí miluju) britka již sedmiletá a víme, že na novou kočku by si těžko zvykala, nezbývá mi něž tento kouzelný druh jen sledovat a doufat, že jednou si jí také pořídím.

Kresba klasika tužkou na a4



Šálek pro milovníky koček

25. srpna 2015 v 13:19 | E. |  Namalováno na porcelán
S novými barvami na porcelán se mi pracuje celkem dobře, včera mě večer popadla chuť na něco kočičího...



Jaké je to býti melancholikem

25. srpna 2015 v 1:44 | E. |  Napsáno
Každý temperament má své klady a zápory, avšak melancholik má z těch základních čtyř zpravidla život nejtěžší. Vždyť dříve byla melancholie považována za nemoc, trpěl jí i císař Rudolf II, co si ještě pamatuji z Dějin umění. Holt nám nezbývá než se s některými zápornými vlastnostmi naučit žít a mít se nějak rádi i za ty, koneckonců jen sami se sebou strávíme zbytek života.

A tady teď představuji pár mých postřehů:

Nesnášíme větší společnost neznámých lidí a mluvení před nimi, já osobně jsem někdy schopná nepromluvit za večer ani slovo, případně jen s někým vedle mě. A nebo se celou dobu opravdu jen blbě usmívat a v hlavě se mi vždy začín honit- tak proboha už něco řekni.

Školní prezentace před celou třídou je pro nás celkem hororovou záležitostí. Když k tomu dlouho nemůžete najít správný konektor v počítači na flashku, to už je pak jen třešíňkou.

Přijde nám, že nikam nepatříme a nikdo nám nerozumí. Když se teda k něčemu vyjádříme.

Milujeme samotu. Není nad to přijít domů ze školy/práce, lehnout do postele či věnovat se své oblíbené činnosti a vědět, že večer už nás nic nečeká. A hlavně, když vás nikdo n-e-r-u-š-í.

Cítíme se býti nedoceněni a někdy tomu tak skutečně je, protože neumíme dostatečně prorazit a stát si za svým názorem.

Jsme velcí perfekcionisté a odráží se to jak na našem vzhledu, tak už přípravách na zkoušky, způsobu psaní, tak bohužel i naším náhledem na ostatní. Míváme často nereálná očekávání.

V práci jsme svědomití a pečlivý, ovšem pozice nadřízeného by nás zabila.

Často zbytečně přemýšlíme nad věcmi a situacemi, nad kterými by běžný člověk mávl rukou. Já osobně přemýšlím snad i nad tím, zda jsem v restauraci nedala malé dýško.

Milujeme chladné a ponuré počasí, přímo ideální na čaj a knihu, bez toho abychom měli výčitky, že venku je tak krááásně a my jsme mohli vyrazit ven a užít si sluníčkový den.

Naším kladem ale rozhodně je, že býváme talentovaní a tvůrčí, často melancholici mají i vyšší iq a jsou to hlubocí myslitelé (což ovšem mým případem není).

Rádi na nějakém úkolu pracujeme samostatně a dáváme si na něm opravdu záležet.

Jsme poměrně dost empatičtí a navazujeme trvalé přátelské vztahy. S lidmi se do konfliktu nedostáváme, proto někomu spolupráce s námi může vyhovovat. Taky aby ne, když nikomu lepší pozici chtít vyfouknout nebudeme.

A jako bonus přidávám obraz, který jsem nazvala kdysi Melancholie.

E.



Žena svůdná

24. srpna 2015 v 22:07 | E. |  Namalováno
Už pár týdnů stará práce, občas mě chytne tvořivá chuť na něco odvážnějšího. Pouze na obyčejné čtvrtce a4, směs akvarelek a temper.