Letem světem o knihách

31. července 2016 v 20:41 | E. |  Napsáno

Jako každý knížkofil mám spousty záložek (ať už koupených z Levných knih za 1kč, z galerií jako upomínku, vlastnoručně vytvořených či obdržených jako dárek), jenže když teď tak nahlédnu do mých rozečtených knížek, co vidím? Z jedné trčí účtenka z DM, z druhé podací lístek a ve třetí se zastřená propiska. Holt čím to, že se mi ztrácí zrovna ty záložky nejvíce.

Je tolik knížek, které toužím držet ve svých rukách a přečíst si je, jenže jako většina z nás nabývám pocitu, že se to opravdu za náš kratičký život stihnout nedá. Možná v důchodu. Na důchod toho mám naplánovaného hodně. Škoda že ale nejspíš do žádného ani nepůjdu.

Mezi moje oblíbené žánry patří scifi a horory, jenže filmy v tomto žánru nevyhledávám, ba naopak horory vyloženě nerada sleduji. Když tedy pominu legendy jako je Hitchcock, na mysli mám spíš béčkové vyvražďovačky a lekačky. Ale je fakt, že zfilmované Osvícení na knihu nemá, jenže Jack Nicholson je prostě třída.

Nemám ráda přebaly na knihy, takže většinou po koupi obal ihned sundavám a zahazuji. Povětšinou je totiž ilustrační obraz tak strašně kýčovitý ve snaze nalákat čtenáře. Ale na mě s tím nepřijdou.

Antikvariáty mají své kouzlo, jenže já jsem poslední dobou tak líná hledat moji vysněnou knížku pod písmenky od A do Z, že si je raději objednávám přes databaziknih. Holt není čas ztrácet čas.

Jo klasika, jako malá jsem vždycky nahlédla na poslední stránky a přečetla si konec. Teď už bych to neudělala, protože zkazit si překvapení nechci, že jo.

Všichni jistě víme, jaká je výhoda mít knihu vždy při sobě. Při čekání na poště, u doktora, na zastávce, při cestách mhd, autobusem či vlakem. Čekání nám ihned uteče. Dokonce jsem nedávno vytáhla knížku, když jsem čekala u zkušební kabinky v H&M. Jo H&M, pořád jediný kamenný obchod s oblečením, kam občas zajdu.

Strašně se mi líbí kavárenští povaleči s knihou v ruce, a také bych ráda působila jako intelektuálka v nějaké zapadlé kavárničce, jenže problém je v tom, že já presso vypiju do 5 minut, a tak bych stihla přelouskat tak dvě stránky a zase říct nashledanou.

To mě přivádí k otázce, kde vlastně nejraději čtete?

U mě vyhrává stejně vyhřátá postel s podřimující číčou vedle.

 

Fixa na porcelán zn. Darwi armerina bez vypalování

21. července 2016 v 14:14 | E. |  Namalováno na porcelán
Všechny fixy na porcelán, s kterými jsem doposud pracovala, se po nanesení musí dát nechat zapéct minimálně na 20 minut do trouby. Na trhu je ale nový fix, který stačí nechat pouze 48 hodin uschnout a zapékat porcelán poté nemusíte. Fixu jsem si objednávala opět ze stránky sevt.cz (viz), protože má po Čr několik poboček na vyzvednutí a vy nemusíte zbytečně utrácet haldy za poštovné. Fixa je klasicky naklépávací, ale bohužel má velmi široky hrot, tedy se s ní nedají dělat detaily, která já mám v oblibě. Tedy jsem s nimi kreslila klasicky je vyplněné kočičky. Co se týče umývá, zatím opravdu problém nebyl a barvy drží tak, jak mají,

Zdá se, že ale i tak budu stále věrná svým prvotním fixám Porcelain painter, s kterými je sice těžší naučit se zacházet, ale díky svému lesku a škále velikostí hrotu u mě drží první místo. Kočičí šálky pro porovnání zde.

E.

Několik důvodů, proč milovat déšť

12. července 2016 v 19:56 | E. |  Napsáno
Pro introverty je totiž pohled na stékající kapku za kapkou jasným signálem, že mohou bez výčitek ulehnout s knížkou do postele a hltat řádku za řádkou.

Baví vás pozorovat, jak všichni nadávají, že prší a mají z toho údajně depresivní náladu.

Vy si ji naopak užíváte.

Venku se dá konečně dýchat.

S šálkem černého čaje můžete posměšně pozorovat uchvátané lidi, kteří si zapomněli doma deštník.

Protože jenom při dešti se tak krásně usíná.

A protože si konečně najdete trochu času k sepsání nicmocsvětudávajícímu článku.

Opět se tradičně omlouvám za neaktivitu, měla už jsem několikrát chuť stisknout smazat blog, ale nakonec mi to přišlo přeci jen trochu líto. Sice můj blog není veleúspěšný, ale určuje návštěvnost kvalitu blogu? Rozhodně svůj blog ještě ponechám, občas totiž přijdou chvilky, kdy máte chuť naťukat pár písmenek do klávesnice a pustit to do virtuálního světa.
Stále se mi teď motala škola s prací, a já si někdy přišla jako prostý robot, ovšem teď mi desetidenní práce skončila a já si užívám krásného nicnedělání. A vůbec mi nevadí, že na mé volno nesvítí sluníčko! Bo naopak. Už od malička jsem se vždy v létě těšila na to, jak večer zahřmí a následující dny proprší. Na to, že porostou houby, které nejím, ani nesbírám, ale jen tak z principu, protože les to promění. Na to, jak potajmu vytáhnu matraci a peřinu a půjdu spát na balkon. To všechno mi evokuje prázdniny u babičky, kde jsem už jakou dobu nebyla, protože víkendy mi zabare vždy jen práce. Holt nikdy už nic nebude takové jako kdysi.

Jen škoda, že déšť nesmyje všechny nečistoty světa.

E.
 


Nová kamarádka na tašce

30. května 2016 v 20:45 | E. |  Nakresleno
Plátěné tašky jsem si v poslední době velmi oblíbila. Do těch mých brašen totiž strčím peněženku, knížku, malou svačinu, a tašku můžu sotva zapnout. Ale plátěné tašky se mi často jeví určitým způsobem bezedné, nákup i štos knížek, které vracíte do knihovny pojmou lehce. A pokud je černý fix na textil po ruce, můžete se pustit do čmárání. Třeba mé tradičně milované sphynx.





To se zase něco povedlo

30. května 2016 v 0:05 | E.
Hrozně ráda bych napsala, že státní závěrečná zkouška dopadla na výbornou, obhajoba bakalářské práce taktéž a komise byla nadšená... jenže, to bych to nebyla já, abych samozřejmě všechno nezpackala.

Vytáhla jsem si poměrně dobrou otázku, bohužel ale popsat pět uměleckých směrů během deseti minut jsem na potítku prostě nezvládla, a tak jsem si naivně řekla, že budu rovnou mluvit z hlavy při zkoušení. Jenže když se potom packal a nervák jako já ocitne před zraky pěti vážených učitelů, jaksi mu dojde řeč. Začala jsem popisovat první umělecký směr, najednou se na mě začaly valit otázky ze všech stran, já šíleně znejistila a každou odpovědí mi přišlo, že jsem se do všeho jen a jen zamotávala. No a hle, najednou deset minut fuč a já zjistila, že jsem komisi vlastně nic neřekla, a že jediné co chci, je utéct co nejdál od všeho. Protože jsem tímto zkazila veškéré tři roky studia. Jenže zkoušením to samozřejmě neskončilo, hned na to následovala věta: nyní přejdeme obhajobě bakalářské práce. A v tu chvíli mě polilo horko, já netušila ani jak se jmenuju, natož že mám začít představovat svojí bakalářskou práci a sdělit komisi výsledky mého ročního snažení, protože jsem neřešila zase tak úplně jednoduché téma (ale chápu, že každý, kdo píše závěrečnou práci si myslí, jak je jeho téma závažné). V hlavě jsem měla absolutní prázdno, začala se mi motat hlava a absolutně nemám zdání, co jsem vlastně povídala a na co se mě kdo ptal. Přesně ten moment, kdy i sebelepší odborník na dané téma nedokáže kvůli nervům předat a prodat informace. I když samozřejmě já nejsem odborník na nic.

Po tomhle šílém fiasku jsem s pláčem odjela domů, protože mezi vyhlášením byla časová prodleva, všem napsala, že to nemám a neměla chuť se ani vracet na výsledky. Bohužel to jsem samozřejmě musela. Cestou do školy mě v autobuse ještě stihli utěšovat dva měšťáci, no, to máme šikovné ochránce. Při vyhlášení se pravděpodobně komise slitovala (nebo jim chutnalo občerstvení) a dali mi z milosti výsledkou trojku, obhajoba bakalářky z původně navrhovaných jedniček a dvojek dopadla na dvojku, což mě v tu chvíli ani netrápilo, protože jsem myslela, že mi jí dají přepsat. A místo toho, abych se radovala, že mám státnice za sebou, tak jsem přišla domů a stejně začala bulet. Už prostě nějak ze všeho, toho psychického náporu, toho, že trávíte takovou dobu nad učení a pak to ve finálě stejně takhle zkazíte a pravděpodobně si tím zavřete vrata na možné magisterské studium. Toho, že během deseti minut poděláte úplně vše. A to mě ještě čekají státnice z českého jazyka a literatury, to potěš, z toho mám trauma už teď, když takhle dokážu zvorat i výtvarku.

No nic, omlouvám se za svůj výplod, doufám, že vy jste u státních závěrečných zkoušek, maturit a vůbec zkoušek byli(y) úspěšnější. Svět se nebortí, já vím, jen to zrovna dvakrát nenakopne, když víte, že teď už máte samolepku blbka.

Jak se stát úspěsnou bloggerkou

11. května 2016 v 23:34 | E. |  Napsáno
Bystřejším dojde, že prvním krokem samozřejmě bude založit si blog. Nejlépe na doméně blogspot.com, protože blog.cz už dávno nefrčí. Snažíme se o co nejjednodušší design, tzn. celé pozadí bude bílé, nejlépe tam poté vyniknou naše fotky, a hlavně je to minimalistické a nikdo to nemá. My nechceme být ovce.

Teď to chce vybrat téma blogu, nejlépe opravdu originální. Takže volíme fashion a beauty. Následovat bude název našeho blogu. Ten opět volíme co nejoriginálnější, tudíž naše jméno a příjmení, budeme totiž osobnosti, tak ať si nás lidé díky názvu blogu zapamatují.

Toho, že blog je internetový deníček si vůbec nevšímejte, umět psát totiž vůbec nepotřebujete. Jak radí i holky z A cup of style- základem všeho je pořídit si dobrý foťák. Abyste pak mohly dokumentovat vaše naaranžované tulipány, kosmetiku zaslanou k zrecenzování, nový airmax, ranní ovesné kaše s chia seminínkami, právě čtenou knížku od Johna Greena, yankee cande a všechny čupr doplňky do bytu z ikey. Chceme, aby všichni viděli, jaký žijeme dokonalý život.

Ale k čemu budete mít takto promakaný blog, pokud nebudete mít žádné čtenáře. Musíte nejprve na svůj blog nějaké nalákat. Nesmíte počítat hned na začátku s tím, že váš blog navštíví holky ze šálku stylu nebo Péťa Lovelyhairová, doporučuji rozkliknout blogy jejich fanynek a tam zanechávat komentáře. Články číst ani nemusíte, není čas ztrácet čas, stačí rovnou po načtení stránky hodit pod první článek komentář: moc ti to sluší! No dobře, možná nastane trošku trapas, když tam bude recenzovat rtěnku, kterou nebude mít na sobě, ale to se vsákne.

Fungovat bez snapchatu, instagramu, asku a facebookový stránky vašeho blogu je samosebou sebevražda. Jak vás asi mají fanynky kontaktovat a kde mají sledovat vaše nejnovější selfie. Navíc snapchat má takový prďácký animace, můžete se stylizovat i do vašeho oblíbeného youtubera! Ask je také velmi klíčový, kde jinde se vás asi můžou zeptat na tak důležité informace jako: jaký máte typ mobilu, jaký je váš oblíbený bubbletea, kde jste sehnaly tu koženkovou černou bundu (vždyť nikde ji nemají!).

Což mě přivádí k tomu, že dosti důležité je si vytvořit svůj nevšední styl oblékání, který každého zaujme. Tedy ten jste měly už před tím, to nikdo nepopírá. A tím je samozřejmě mít všechno basic. Černý skinny, bílé tílko, velkou černou kabelu, zmíněný koženkový černý křivák. Občas se můžete rozjet a pořídit si právě teď frčícího bombera, dlouhý triko až k zemi s tím stylovým rozparkem, nějakou tu čelenku s kvítkama do vlasů.

Nezapomínejte na to, že jste také bjůty bloggerka. Pokud si na začátku nemůžete zrovna dovolit kosmetiku ze Sephory, začněte na essence produktech a sem tam si něco dovolte koupit z Nyx (bože už zavítal i do vidlákova jako je Čr, co holky!). Hlavně konturujte. Není totiž nad to si patlat půl hodiny různý odstíny makeupu a vypadat ve výsledku jako když přicházíte z maškarního.

Myslím, že teď jste na dobré cestě čekovat email s nějakou tou spoluprací s romwe a podobnými eshopy. To si pamatujte- do vietnamskýho obchodu v žádném případě nikdy nechoďte, ale asijké šunty pardon stylové kousky si nechejte zaslat! Také už je pomalu na čase si zakládat váš youtube kanál, brzy totiž zjistíte, že vaše fanynky jsou líné číst i ty dva odstavce, co jste sesmolily.

K tomu, jak se stát úspěšnou youtuberkou zřejmě budu věnovat další článek, nyní věřím, že jste dostatečně zahlcené informacemi!

E.

Oblíbené úryvky z posledních přečtených knih

11. května 2016 v 19:03 | E. |  Přečteno

Ludvík Aškenazy- Černá bedýnka (Matiné)


Charles Baudelaire- Květa zla (Krása), překlad Viktor Dyk


Alfred Kubin- Země snivců


Jiřina Hauková- Motýl a smrt ( Na pokoj Anny Frankové)


Jiřina Hauková- Motýl a smrt (Věci po mrtvých)

Poslední dobou jsem si oblíbila nakupování knih přes databaziknih.cz, člověku se tak do rukou dostanou takové skvosty jen za pár korun. Už ke mně dorazil čtvrtý balíček, ve kterém mě čekalo několik knih dohromady jen za 200 kč společně s poštovným. A nějak se čtením vyhýbám učenímu na státnice z výtvarné výchovy, které mě čekají za čtrnáct dní. Nějak se mi nechce uvěřit, že se ty tři roky nachýlily ke konci.

E.

PS. Omlouvám se za nečinnost, ale ... nechci nic slibovat.

Sphynx

6. dubna 2016 v 21:49 | E. |  Namalováno
Aneb odevzáním tohoto "dílka" mého vysněného plemene Sphynx jsem splnila všechny zápočty z výtvarné výchovy (nehrozte se, náš pan učitel je hrozně milý pán a pochválí každého) a teď doufám už konečně budu na blogu více aktivní. Tedy pokud jste na mě již nezapomněli.

E.

Další zásobárna

17. března 2016 v 19:47 | E. |  Namalováno na porcelán
Zdravím všechny a tradičně přicházím s velkou omluvou, že to tu zeje prázdnotou. Ovšem zřejmě je normální, že občas prostě není chuť či čas (a nebo vše dohromady). Může za to převážně škola (no jo, sveďme to na ní), čili blížící se státnice a termín odevzdání bakalářské práce. I když když už jsme u té bakalářky, občas se mi zdá, že tak nějak víc mluvím o tom, že ji musím psát, než abych ji skutečně psala.
Prozatím nakonec žádnou stránku s kreslením a malováním na porcelán rozjíždět nebudu, mám trošku strach, že bych to teď ještě s prací nestíhala, navíc stále musím pilovat a pilovat. Ale pokud byste měli zájem o vytvoření hrnečku či jiného druhu porcelánu, napište mi na mojí osobní facebookovou stránku (odkaz v profilu) a tam se určitě dohodneme, včetně poštovného to vyjde vždy do 250 kč, nebojte ;-).

No a teď vás tradičně zahrnu pár kousky vytvořenými za poslední dobu, hodně z vás jste je jistě viděli již na instagramu, ale tak opakovaní matka moudrosti.

Šálek a podšálek na presso s kočičkama (zátiší mi tvoří knížky na bakalářku, jaká to pruda)

Hrneček s pacičkama, něco trošku jednoduššího, kdo nemá rád přeplácanost.



Pro moje drahé spolužačky na přání- Gabriela Soukalová a FatBoy Slim


Menší šálek a podšálek s květinkama (uvnitř matcha čaj <3). Samozřejmě všechny tyto hrnečky jsou ukázkové a používám je, vám bych vytvořila nové.

Já jdu teď mrknout, co je nového na vašich blogách, nějakým časem se tomu říkalo- oběhnout sbéčka či jak.

Mějte se krásně

E.

All you need is love and a cat

16. února 2016 v 20:56 | E. |  Namalováno na porcelán
Aneb přináším další kousky do sbírky kreslení na porcelán. Založila jsem si nedávno stránku, kde bych ráda tu a tam příležitostně něco prodala, zatím ještě musím něco doladit a vytvořit ukázkové kousky, protože jak jsem zjistila, lidé nejsou příliš kreativní, tak ať je z čeho vybírat. Ale pokud byste měli zájem, ráda ji sem později vložím.

V pondělí mi dorazila nová fixa na porcelán zn. Nerchau (viz), bohužel jsem dost zklamaná, protože hrot je velmi silný a rozhodně není určena pro kreslení drobných detailů, jak uvádí. Ale na nějaké větší plochy jej určitě využiju.

Talíř s kočkou na stromu kreslený právě touto fixou, na mandaly a detaily opravdu moc vhodný není. Navíc mě překvapilo, že se má porcelán nechávat i 90 minut v troubě oproti fixám Marabu a Edding.

Dobré ráno už jsou fixy Marabu, sice se občas špatně naklepávají, ale i tak mají ve výsledku krásný lesklý povrch a nejradši s nimi pracuji teď.

Předkresleného páva z dřívějška (viz) jsem ztvárnila i na hrneček.


Prozatím mějte krásné dny

E.

Kam dál